Flora

Flora

Území v okolí Stožic a Křepic leží na přelomu dvou geomorfologických celků, a to Šumavského podhůří (v okrsku Netonická vrchovina) a Českobudějovické pánve (v okrsku Vodňanská pánev).
 

Flóra oblasti Vodňanské pánve
Flóra má z větší části mokřadní charakter, vedle luhů jsou charakteristické porosty acidofilních doubrav, jihočeských hájových společenstev, lipových doubrav a olšin. Specifické silně kontinentální klima umožňuje výskyt boreálních a boreokontinentálních i některých teplomilných lužních druhů. Stožice leží na okraji Vodňanské pánve, kde původní klimaxová vegetace je na převážné části ploch vytlačena, především rozsáhlým zorněním i většími plochami luk i sídel. Lesnatost území je malá. Zbytky typických lesních společenstev v oblasti pánví je možno vidět například v přírodní rezervaci Libějovický park (lipová doubrava) či západně od Vodňan v Bližtici (acidofilní/kyselá/ doubrava).
V bylinném spektru přírodě blízkých lokalit se objevují některé typické, vzácné či zajímavé druhy. V lesních společenstvech lze zmínit chráněnou lilii zlatohlavou, dále např. svízel lesní, mařinku vonnou, jaterník podléšku, hrachor jarní, kokořík mnohokvětý, zvonečník klasnatý, žindavu evropskou. Z druhů vlhkých až mezofilních luk se ojediněle objevuje kosatec sibiřský, vstavač májový, všivec bahenní, vachta třílistá, hvozdík pyšný. V mokrých partiích jsou častými druhy blatouch bahenní a orsej jarní.

Flóra Šumavského podhůří
Flóra oblasti je pestrá, zejména v souvislosti s výchozy krystalických vápenců. Převažují hercynské druhy středních poloh a podhůří, spektrum druhů je obohacené o střetající se prvky montání (nížinné) a teplomilné, resp. alpské a suboceanické. Typický je rovněž výstup subxerotermních druhů do vyšších poloh podhůří.
Jako přírodní klimaxová společenstva je mapována jednotka acidofilních doubrav, které měly zřejmě charakter dubových jedlin a jedlin, rozšířených zřejmě z antropogenních i klimatických příčin v nižších polohách na úkor porostů s bukem. Ve vyšších polohách přechází acidofilní doubravy do květnatých bučin. V nivách toků jsou původní olšiny se střemchou. Tento stav původní vegetace je v zájmovém území zcela změněn zásahy člověka do krajiny, zejména vznikem druhotných kulturních lesů se změněnou dřevinnou skladbou a zemědělským využitím půdy. V lesích zcela převládají kulturní porosty s převahou smrku a borovice, až na výjimky se jen místy, jako slabá příměs, objevují původně převládající dub, jedle, resp. buk i klen, častěji se objevuje zejména modřín a bříza. Zcela zanikly údajně původní porosty s převahou dubu a jedle, při vrcholech některých kopců se zachovaly fragmenty květnatých bučin, naopak dosti zachovalé jsou lužní partie.
Ve zcela převládajících kulturních smrkových, borových a smrkoborových lesních porostech na nevápnitých substrátech se objevuje typické ochuzené spektrum druhů kulturních smrčin a borů.
Z ohrožených či chráněných rostlinných druhů lesních společenstev se objevuje např. měsíčnice vytrvalá, lilie zlatohlavá, vzácně kostřava různolistá, hrušička okrouhlolistá, lýkovec jedovatý, vrbina hajní, žindava evropská, vraní oko čtyřlisté, hrachor jarní, kruštík širolistý, zvonečník klasnatý, brčál menší, samorostlík klasnatý, jaterník podléška, vikev lesní, kokořík mnohokvětý, rulík zlomocný, řeřišnice nedůtklivá, kokořík přeslenitý, náprstník velkokvětý.