Křepická zlatá horečka


Přestože následující příběh se neudál na Velký pátek, čtenáři neznalému reálií by mohl znít jako pohádka. Nicméně jde o skutečnost. Stalo se to v pátek 25. března roku 1927. Toho dne vodňanský listonoš Václav Prošek roznášel jako obvykle po okolí poštu a když kráčel po soukromé vozové cestě odbočující z hlavní silnice do Stožic ke kruhové cihelně Vojtěcha Mareše, roztloukal zde Jan Novák z Libějovic kámen na štět cesty. Ten uhodil na jeden větší kámen, ze kterého vypadly podivné žluté plíšky. Listonoš jich vzal několik do města, kde je ukázal přednostovi pošty panu Erbanovi. V té době čekal na poště na složenku známý vlastivědný pracovník a katecheta Florián Fencl, který ihned rozpoznal jejich původ. Okamžitě se vydal na místo nálezu a přestože ho předjel na kole syn přednosty poštovního úřadu, ještě se mu podařilo nalézt několik kousků křemene se zlatými plíšky. Poštěstilo se to i dalším. Ještě téhož dne a ve dnech následujících se sem valilo množství Vodňanských a ve víře snadného zbohatnutí přehrabovali kámen na silnici. Z počátku občas něco našli, ale brzy se místo vyčerpalo. Zda něco zbylo na nálezce, prameny mlčí.



Přestože nejde o čisté zlato, jedná se o lektrum obsahující 53,9 % zlata a 46,1 % stříbra, odborníci se shodli, že z mineralogického hlediska jde o jeden z nejkrásnějších nálezů na světě. Zlato je charakteristické trojbokými výrůstky až několik milimetrů velkými. Sytě žlutou barvu způsobuje nepatrná povrchová vrstva téměř ryzího zlata. Nalezené kousky byly rozptýleny do mnoha muzeí, prodejen zlatníků, školních a soukromých sbírek. Objevily se vystavené i ve výlohách v Praze. Místní hoši prodávali kousky zlata cizincům na cestě k nádraží a sami si zlaté plíšky přivěsili k řetízku u hodinek. Důležité je, že jedny z nejhezčích kousků se dostaly do okolních muzeí ve Vodňanech, Písku, Českých Budějovicích a do Národního muzea v Praze. Nejkrásnější volný plech rozměrů 7,5 x 4,5 cm o hmotnosti 18,4 gramů zakoupilo Národní muzeum za 1 600 Kč od J. Součka z Vodňan. Největší plech velikosti 1 x 3,5 cm vlastní vodňanské muzeum. Odborníci připouštějí, že zlata mohlo být celkem 1 až 2 kg.


Je pochopitelné, že v zápětí po nálezu se začalo pátrat, odkud byl kámen na cestu přivezen. Oním místem byl malý lom či spíše štěrkovna Karla Hasíka nad nedalekými Křepicemi. Zajímavé je, že se jedná o místo, které není dotčené starým hornickým dolováním. Kutací právo si pouhé tři dny po nálezu urychleně zajistili dva podnikatelé - vodňanský hostinský František Rothbauer a českobudějovický architekt Karel Chochola. S těžbou začali 17. října a pod dohledem odborníka pro ně pracovali čtyři najatí dělníci. Na temenech a svažích okolních vršků začal pátrat i československý stát. V Křepicích ale již nikdy nikdo něco podobného nenalezl. Jediným pozičním nálezem jsou zlaté šupinky a drátky v dutince křemene, objeveného v roce 1903 na východním výběžku Haniperku. Když pomalu místní zlatá horečka utichala, vyslala v roce 1932 do Křepic svého experta profesora Charlese Whitea anglická společnost, vlastnící rozsáhlé doly v jižní Africe. Ten ale rentabilní těžbě nedal příliš velkou šanci.



V roce 1932 pokračovali v Hasíkově lomu v průzkumu soukromníci. Jeden z nich, Jan Novák z Křepic, se prokopal do halštatské mohyly s kamennou konstrukcí. Naskýtá se proto otázka, zda balvan obsahující zlato nepocházel z konstrukce pravěké mohyly, která byla budována z kamenů sbíraných v širokém okolí. Váha křepického balvanu se zlatem, který byl naložen jedním dělníkem na vůz, se odhaduje na 30 až 40 kg. Na stavbu mohyl se výjimečně používaly i větší balvany. Materiál se sbíral až do vzdálenosti dvou kilometrů. Není proto křepické primární zlaté ložisko zcela jinde?


Převzato - FRÖHLICH, Jiří. Zlato na Prácheňsku : kapitoly z historie těžby a zpracování zlata. Písek, Prácheňské nakladatelství 2006.

Zlato na fotkách ze sbírky Městského muzea a galerie Vodňany

 
Obec Stožice, Stožice 63, 389 01 Vodňany, tel: 383 383 387, e-mail: stozice@seznam.cz